ANETA GALIS

Majitelka sexy sametového hlasu, který úspěšně zúročuje v  Prague Conspiracy, moderátorka pořadu Drive na Óčko TV a v neposlední řadě i modelka. Charismatická, talentovaná, potetovaná, krásná, přesto neskutečně skromná a příjemná. Tak takový dojem (aspoň v nás) budí  Aneta Galis, kterou exkluzivně pro Suicide Angels nafotila Lucie Baldé, a v rozhovoru vyzpovídala Věra Milfi.

Jsi rodačka z Českých Budějovic, ale velmi rychle sis podmanila Prahu. Čemu přičítáš svůj úspěch? Přece jen prorazit a být vidět se nedaří úplně každému, kdo si to vezme do hlavy.

Spíš bych řekla, že Praha si podmanila mne. :) Na tuhle cestu jsem se vydala před pěti lety, kdy jsem celkem spontánně sbalila kufry a odstěhovala se kvůli kapele. Nevěděla jsem, co mě čeká, ovšem když se kouknu zpětně, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě učinila. Zároveň nemám v hlavě vytyčený nějaký cíl, spíš zkouším možnosti, prožívám život na plno, každým dnem se učím a nepřestávám věřit, že intuice mě vede správným směrem.

Představovala sis, dejme tomu, když Ti bylo 15, svou budoucnost tak, jak ji žiješ dnes?

Když se nad tím zamyslím, tak vlastně ano!

Prošla jsi talentovou soutěží. Jaká to byla zkušenost? Šla bys do toho znova?

Do Superstar jsem se přihlásila vlastně z nudy a z té nudy jsem byla velmi rychle a zásadně vytržena. Pro devatenáctiletou holku intenzivní škola a hlavní věc, kterou jsem si z toho odnesla, je názor na showbusiness a lidi. Jsem vděčná, že se vše stalo tak, jak se to stalo. Že jsem se s instantní televizní slávou vrátila do Budějovic a začala hezky pěkně s koncertama pro deset lidí. Od té doby uplynulo sedm let a jsou plné šílených zážitků a zvratů, které mě zformovaly do dnešní podoby. Ovšem z dnešní pozice bych se již do žádné takové soutěže nepřihlásila, už to mám hozený jinak. Nemám zájem naplňovat představy jiných lidí o mne.

Jak se to takhle přihodí, že se člověku naskytne možnost moderovat v nejznámější tuzemské hudební televizi?

Všichni tři jsme byli osloveni na základě myšlenky, že zapadáme do konceptu toho pořadu. Tudíž že přidrzlá holka z kapely povede rozhovory s kapelama, kluk biker a speaker sportovních akcí povede rozhovory se sportovci a tatér a majitel oděvní rockabilly značky bude zpovídat malíře, tanečníky a různé další zajímavé osobnosti. Líbili jsme se jim v našich přirozených prostředích a v tom pořadu jsme je spojili.

Kdy sis poprvé uvědomila, že jsi vlastně slavná? A i když to asi není příliš korektní otázka – objevily se u Tebe nějaký hvězdný manýry (třeba že jsi v rideru vyžádáš něco, co není úplně standardní požadavek – jako třeba jedna kapela, se kterou jsem spolupracovala – ponožky z biobavlny a cíga, která nešla v ČR sehnat)?

Tak nutno podotknout, že já si slavná teda nepřipadám. Jasně, díky kapele a pořadu mám možnost být mediálně více vidět, ovšem můj život primárně není o tom, že bych se snažila zapasovat do nějaké hvězdičkoidní role. Prostě žiju a to, že to zajímá více lidí, je někdy příjemné a výhodné, ovšem stinné stránky jdou samozřejmě vedle za ruku. No a v rideru mi stačí pivo a nějakej veganskej gáblík, když už se ptáš.

Pojďme ale zpět k muzice. Aktuálně působíš v Prague Conspiracy. Pamatuješ si na svoje úplně první vystoupení v této formaci?

Haha, to si teda pamatuju! Bylo to v roce 2011 na Flédě, kde bylo totálně narváno, asi 1000 lidí a samotný koncert mám trochu v mlze, protože jsem byla v absolutním šoku a koupala jsem se v adrenalinu.

Máš v muzice nějaký svůj vzor? Co vlastně takhle ve volném čase (teda pokud vůbec nějakej máš) posloucháš?

Zásadně mě ovlivnila tvorba šedesátých a sedmdesátých let, prostředí undergroundu a divadla. Můj hudební záběr je ovšem tak široký, že nejsem schopná vybrat jen pár jmen, to je skoro nadlidský výkon. Momentálně se často rozplývám nad živákem Lucie z opery a dokola točim desky Idy Kelarové, to mě rozbíjí na součástky.

Je český hudební trh vůbec prostor, ve kterém se dá prorazit?

Věřím v klasický trojlístek píle, vůle a štěstí :)

Přemýšlela jsi nad kariérou zpěvačky v cizině? Kde se vlastně vzala Tvá na české poměry dost dobře znějící angličtina?

Párkrát jsme s kapelou vyjeli do zahraničí, ale jinak mě, krom občasného cestování, moc nevzrušuje. Chci žít a tvořit tady. S angličtinou se to táhne od dob gymplu, kde jsme měli naprosto skvělou výuku, šlo mi to a k tomu jsem se sama zdokonalovala koukáním na filmy a seriály s anglickými titulky. K tomu mám dost kamarádů cizinců a hudební sluch. Tohle když se v kotlíku smíchá, tak se uvaří docela obstojná angličtina :)

Víme, že se poměrně úspěšně nastartovala i Tvá modelingová kariéra. Jak se cítíš před objektivem?

Proces focení je dalším procesem tvorby, který je mi velmi blízký, baví mě a naplňuje. Před objektivem se cítím pohodlně a přirozeně, navíc jsem pro každou špatnost a nedělá mi problém vystoupit z komfortní zóny, což pak vede k docela zajímavým výsledkům. Určitě bych se tomu chtěla věnovat víc a víc.

Nelze si nevšimnout Tvé nádherné postavy. Jak se udržuješ ve formě?

Tak za prvé převelice děkuji rodičům za kvalitní genetickou výbavu a za druhé jako dítě jsem dost sportovala, takže to tělo se jaksi uformovalo. To a k tomu jsem přidala veganskou dietku a sem tam jógu. Nijak extra to ale nehrotim, v tomto ohledu se dá říct, že jsem dítě štěstěny.

Jsme projekt o tetování. Můžeš představit ta svá?

Každé moje tetování je upomínka na období, které pro mě bylo zásadní. Jsem tedy sama sobě deníčkem a onu message si nesu jak uvnitř, tak na povrchu. Tetování je pro mě krásná ozdoba, kterou si cením víc než jakoukoliv kabelku nebo boty. Každá moje kérka je jiná, jiný styl, jiný tatér, jiný příběh, ovšem v poslední době se nejvíc nacházím v abstrakci.

Co se tetování týče, máš nějakou hranici, za kterou bys už nešla? A máš v plánu pokračování?

Absolutně vůbec se mi nelíbí tetování na obličeji a u ženských na hrudníku, to jsou pro mne tak čistá a skoro až posvátná místa, do kterých bych si nikdy nenechala zasáhnout. Naopak se mi teď líbí tetování bílou barvou a ano, rozhodně bude pokračování :) Mám v hlavě spoustu nápadů a teď se ukáže, kdy přijde ten pravý čas!

Je Ti blízká myšlenka Suicide Angels – tedy spojení, řekněme, netradičního vzhledu s charitou?

Velmi! Jsem člověk citlivý, a pokud můžu jakýkoliv způsobem pomoci či se zasadit o změnu, jsem vděčná! Dle mého kráčíme správně, pokud kráčíme spolu, od toho tu pro sebe jsme, přece! Všem lidem dobré vůle přeji i vůli pevnou!

A nakonec asi trochu klišoidní otázka…je ženská v kapele opravdu takovej průser, jak se všude říká? 

Hele tak žhavé to není :)