ANGELS & WOLVES

TAWY KENNEL je záchranná stanice plemene československý vlčák, která vznikla před šesti lety v Brně pod taktovkou nadšenců Lenky a Vojty.  A protože i my jsme charitě nakloněni, našli jsme si chvilku na představení toho, čím se zabývají. No a jelikož patronem celého projektu je Kuba Kocourek, se kterým jsme spolupracovali i my, přišel nám jako ten nejpovolanější pro rozhovor. Přinášíme článek, který není zdaleka jen o záchranné stanici, ale i o Jakubovi, o jeho třech „čévéčkách“, kouzlení a kérkách (jak jinak). Na závěr si nenechte ujít super fotoset, který nafotil náš nový fotograf PETR s MACHI, RADUNKOU a TÝNOU, která se postarala i o vizáž.

Jakuba pro vás vyzpovídala Radka Heřmánková

Milovník psů, první co každého při pohledu na tebe nejspíš napadne. Bylo tomu tak vždy, nebo jsi téhle vášni propadl až v dospělosti?

Vždy tomu tak bohužel nebylo. Skoro každý v mládí touží mít psa, stejně tomu bylo i u mě.  Doma jsem sliboval, jak se o něj budu starat a samozřejmě se pak starala hlavně máma. (SMÍCH). S věkem přišel i rozum, ale na lásku, kterou jsem měl psíkovi věnovat celý jeho život, už bylo pozdě. Když umřel, tak jsem byl rok bez psa, až pak na jedné bitvě (věnuji se mmj. historickému šermu) jsem uviděl vystoupení s těmito „vlky”. Zahrnul jsem vystupující skupinu stejnými otázkami, které teď i já od lidí často slýchávám. Dopadlo to tak, že o rok později jsem s onou skupinou začal i já sám  vystupovat už společně s prvním vlkoušem Ragnarem.

 Kromě šermu se věnuješ i kouzlení, jak ses k tomu dostal?

Ke kouzlení jsem se dostal úplnou náhodou. Jednou jsem se svojí šermířskou skupinou vystupoval na Tvrzi Hummer, když v tom přišel pořadatel akce s prosbou zopakování vystoupení, protože mu nepřijela další skupina. Odmítli jsme, jelikož publikum bylo stále stejné. Pořadatel práskl do bot se slovy ať si nějak poradíme. Tak jsem si vzpomněl na pár triků, které jsem odkoukal od kamarádů a jednoduše jsem improvizoval. Lidem se to líbilo, tak jsem si řekl proč to nezkusit. Zkusil jsem a na dva roky se stalo kouzlení mojí obživou. Jednou bych ale chtěl pro mě a vlky barák, a tak je v dnešní době mojí obživou práce v AČR.

 Stal se Ti někdy při vystoupení nějaký trapas? Nepovedené kouzlo, nebo tak něco?

 Jelikož pracuji s publikem a tím pádem musím vždy improvizovat, tak s tímhle musím vždy počítat. Většinou jsem měl vždy dobré publikum a vše vyšlo. Maximálně jednou jsem se na jednom Jarmarku zapotil, když jsem ležel na hřebíkové posteli a na sobě měl cihlu, kterou měl divák rozbít velkou bourací palicí, když mi řekl před rozbitím, že si dal předtím 4 jointy a několik piv, tak jsem strach ani nemusel předstírat (SMÍCH). Jednou jsem se zase pro změnu zranil na motorkářském festivalu při nošení lidí v zubech za pásek u kalhot. Vybrali mi kolose, co měl 187 kg. Zvládl jsem to, ale prasklo mi něco v břiše a v zádech. Vystoupeni jsem dojel do konce a den na to jsem skončil v nemocnici v bolestech (SMÍCH).

Už přes dva roky spolupracuješ se záchranou stanicí TAWY KENNEL, která se zaměřuje na chov Slovenských vlčáků. Jak tě to obohatilo?

Čas letí, a už to bude přes 3 roky co se stanicí spolupracuji. Ke stanici jsem se dostal přes kamaráda, který věděl že toužím po dalším vlkoušovi. Nechtěl jsem psa z útulku, nebo jiné podobné stanice, ale i tak  jsem si domu odvedl fenku Freyu, v tu dobu byla ještě štěně. Staršího psa jsem nechtěl a do ní jsem se na první pohled zamiloval. To jsem ještě nevěděl, co mě s ní čeká za peklo. Přestože to bylo desetiměsíční štěně, vystřídala několik majitelů. Žádala si tedy o dost víc pozornosti, což zahrnovalo i místo u mě v posteli. Předchozí partnerky mohou potvrdit (smích). Díky Freye jsem se začal o stanici TAWY KENNEL více zajímat, nešlo mi do hlavy, jak tak mladý pes mohl vystřídat tolik majitelů (5). Pro psi jsou takové změny velmi stresující a mohou je poznamenat na celý život. Vydal jsem se tedy na návštěvu do Brna, abych více poznal Vojtu a Lenku (zakladatele stanice TAWY KENNEL). Zjistil jsem, že to jsou lidé se srdcem na správném místě. Vyprávěli mi mnoho příběhů, které vlkouši ze stanice prožili (mlácení, pálení cigaretami atp.) To mě nejspíš přimělo, abych se do projektu zapojil. Pokud máte psa, tak sami víte, jak je náročné naplánovat den tak, aby měl pejsek vše co potřebuje. Na dovolenou si také jen tak nezajedu a samozřejmě jsou to i velké finanční výdaje. Teď si představte, že jich máte 10 až 15 a o každého se musíte starat podle jeho životního příběhu. Tohle vše mě nějak motivovalo a vzbudilo ve mně touhu stát se součástí tohoto projektu. Přesně nevím, co bylo první, ale myslím, že jsem domluvil sponzoring od prodejny SUPER ZOO, která stanici podporuje doteď. Následoval i benefiční historický večírek, kde už jsem byl představen jako patron stanice TAWY KENNEL, tím to pro mě tak nějak vše začalo.  A proč to dělám? Upřímně ani sám nevím, možná karma, možná věřím,  že to vše co jsem udělal špatně, se mi tímhle napraví. Možná proto, že někdo to dělat musí. Netuším, ale dělám to, i když to jsou občas pořádný nervy.

Sám máš doma tři chlupáče, jaké to je žít v takové vlčí smečce?

Každopádně je to náročný, v posteli je méně místa (smích). Dnes už nevidím rozdíl mezi jedním, nebo třemi vlkoušemi, maximálně při úklidu bytu. Člověk musí být akorát neustále ve střehu, co psi dělají a jak se k nim chová okolí. Jsou lidé, co se nezeptají a bez váhání na vlkouše natahují ruce, především děti a turisti, a to třeba Freya nemá tak úplně ráda. Naštěstí se ale nikdy nic nestalo a věřím, že ani nikdy nestane.

Spousta lidí má z těchto psů strach, obzvlášť rodiny s dětmi. Jaký máš na to názor? A plánuješ i ty sám jinou než psí rodinku?

Lidé se bojí toho, co neznají, ale sama jsi poznala, že ke strachu není důvod, když je lépe poznáš. Ve většině případů vítězí zvědavost nad strachem, a tak za mnou chodí rodiče s dětmi, zda si je smí pohladit, vyfotit atd. Rodiče dětem často říkají, že je to ten vlk z pohádky, co spapal Karkulku (SMÍCH), nebo se mě ptají na otázky i ohledně chovu. Problém je, že každý vidí jen psa, co vypadá jak vlk, nikdo už ale nevidí, že v něm ten vlk opravdu je a nejde zkrotit snadno. Jinak já a rodina? Moje rodina jsou vlci a ne každá slečna snese „druhé” místo a psa v posteli a také magora jako jsem já (SMÍCH). Pokud se ale taková najde a budeme mít v sobě stejné zalíbení, tak proč ne. Věřím, že někde určitě čeká stejný magor co bude mít rád nás všechny 4, ale zatím teď nikdo takový není. Takže vzkaz pro fanynky, jsem NEZADANÝ! (SMÍCH)

TAWY KENNEL je nezisková organizace, investuješ do projektu mnoho peněz. I přes to tě to naplňuje?

Naplňuje, nenaplňuje, no jak kdy. Sami v projektu SA dobře víte, jaké to je, když na vás někdo začne psát negativní reakce, pomluvy atd. To má pak člověk chuť se na všechno vykašlat. Pak se ale najdou i lidé, kteří to, co děláte, naopak ocení a naženou vám tak zpátky vítr do plachet. Já to mám stejně a proto i nadále pokračuji ve svém projektu VLCI PANA KOCOURKA, kde propůjčuji svojí smečku na focení, filmování do různých projektů. Vytěžené penízky pak putují právě do stanice TAWY KENNEL, na podporu pejsků, co stále čekají na své nové páníčky.

Československý vlčák je známý pro své vyvinuté smysly, nepřemýšleli jste o spolupráci s PČ, či AČR?

ČSV vznikl ještě za režimu v 50tých letech jako armádní projekt. Chtěli psa na hlídaní hranic, co bude mít přesně takto vyvinuté smysly (věrnost, rychlost, vytrvalost, smysl pro lov a ochotu zemřít). Tím začalo křížení NO a vlka, kteří tyto schopnosti mají. Nepočítalo se však s tím, že bude převládat vlčí krev, což výrazně zhoršovalo výcvik těchto psů.

V dnešní době je už výcvik o poznání lepší, ale i tak se státní složky od této rasy drží dál, a to především z důvodu nestálosti povahy a silné osobnosti této rasy. Problém je také v tom, že povaha ČSV se postupem let mění, což by mohl být důvod pro vyřazení ze služby. Proto je zájem o ČSV v armádním a policejním sektoru nízký. Raději si vezmou psa, který bude šlapat jako hodinky.

Jelikož jsme banda potetovaných lidí, musím se zeptat, jaký máš ty vztah k tetování?

Vztah ke kérkám mám hodně kladný, což jde asi vidět (SMÍCH). Bohužel naše společnost potetované lidi stále ve velké míře odsuzuje a nepřijímá. Měl jsem řadu problémů, když jsem pracoval ve věznici, kde jsem tetování musel skrývat. Jako kdyby tetování nějakým způsobem snižovalo kvalitu lidské práce. Je krásné pořekadlo. „Zločinec nosí kravatu a ne tetování.“ Věřím, že se doba snad brzo změní a lidé už na nás nebudou koukat skrz prsty. Občas některých svých „kérek“ lituji, ale pak si vzpomenu na dobu a lidi s tím spojené a je mi hned líp.

Jaký máš názor na projekt SUICIDE ANGELS?

 Projekt SA se mi líbí asi jako každému chlapovi, a to jak díky krásným slečnám, tak i myšlence a pomoci kterou dává tam, kde jí je zapotřebí. Před poznáním SUICIDE ANGELS jsem spolupracoval s MOMAG, u kterého naší spolupráce v dnešní době lituji a jsem rád, že jsem mohl pak poznat právě SUICIDE ANGELS. Hlavně se nenechte odradit lidmi, kteří umí jen škodit a pomlouvat, jelikož oni sami nic nedokázali. Z takových lidí mluví jen závist a je alespoň vidět, že to co děláte, děláte dobře.

Jak mohou čtenáři záchrannou stanici podpořit?

Stanici je možné podpořit jakkoliv, není vše jen o penězích, i když ty se hodí vždy. Kdyby chtěl někdo přispět nějakou částkou, na našich stránkách je účet, kam příspěvek může zaslat. Dělám také často sbírky, kam mohou lidé přivést potřebné jídlo, hračky atd. Pomoc by uvítala i samotná stanice, kde je potřebná výstavba a budování nových kotců. Pomoci může opravdu každý, ale ta nejdůležitější pomoc je dát pejskům především nový domov…

VÍTE, ŽE:

Samotný název Tawy pochází z egyptské mytologie a v překladu vyjadřuje rozdělení Egypta na dva světy. V tomto kontextu má rozdělovat svět lidí a psů. Hlavní myšlenkou TAWY KENNEL je lidem ukázat, že se tyto světy dají propojit. Stanice se zaměřuje výhradně na ČSV a jejím cílem jsou zdraví vyrovnaní a šťastní pejskové, kteří tak mají další možnost nalézt spřízněnou lidskou duši v podobě nového pána.