Holka sama na cestách

Jsme rádi, že naše řady nečítají jen pěkné no name tváře a potetované postavy, ale taky oduševnělé lidi, kteří mají co říct. Tak schválně, kolik lidí před třicítkou se může pochlubit vlastní knihou, zkušenostmi ostříleného dobrodruha a plány na další literární počin? Tímto vám představujeme rodačku z Ostrova – našeho andílka PETRU. A nejlepší způsob jak vám tuhle neskutečně činorodou, zajímavou a potetovanou slečnu, přiblížit, bylo ji vyzpovídat, což pro vás udělala Věra Milfi. O fotky se postarala skvělá Harmony Dynamite.

Jak bys sama sebe stručně představila?

Asi nejspíš… potetovaná spisovatelka. To tu ještě nebylo!

Jak se takhle v hlavě zrodí myšlenka cestovat do poměrně netradičních destinací? Podle čeho sis své cíle vybírala?

Tím přelomem byl asi studijní program ve východním Turecku, kde jsem mohla studovat mezinárodní vztahy, což je obor, který mne neskutečně zajímal. Byla to skvělá škola a učili tam úžasní profesoři s tituly z Cambridge a Harvardu. Pak jsem se dostala i do Gruzie, na Ukrajinu a do Ruska… vlastně od té chvíle mne zajímají hlavně země směrem na východ, zejména Blízký východ a post-sovětské země.

Jelikož Tvé cestování nebylo, předpokládám, o pobytech v hotelu a sem tam nějaký chození po památkách, bylo něco, co Ti z civilizovanějšího světa fakt chybělo, něco, na co ses fakt těšila zpátky domů?

Vůbec nic mně nenapadá. Ale je fakt, že když jsem byla měsíc na Sibiři, tak jsem se potom hodně těšila na teplou sprchu.

Uvažovala jsi někdy nad tím, že je takové cestování pro holku nebezpečné?

Asi moc ne. Ono strašení pro mě bylo spíš podnětem to překonat a dokázat sama sobě i okolí, že holky samy můžou cestovat. Ale samozřejmě jsem se i já dostala někdy do nepříjemných situací, což se může stát úplně každému.

Jak se na své cesty připravuješ?

Mám v hlavě seznam věcí, které si s sebou beru vždy: pas, dostatek spodního prádla a ponožek, správné boty, příležitostně nějaký foťák, i když zrcadlovku jsems i pořídila až letos a ideálně nějaký notes a propisku, kam si můžu psát. Taky ručník, hygienu a snažím se brát si jen to nejnutnější, podle potřeby spacák a karimatku. Jinak docela často využívám i Couchsurfing a vyhledám v té oblasti nějaké místní nebo třeba známé, které už jsem potkala někde jinde.

Co se týče Tvé knihy, padlo Tvé snažení na úrodnou půdu? Čte vlastně ještě někdo vůbec? Navštěvují lidi autorská čtení?

Myslím si, že lidi zaujalo to, že jsem napsala všechno otevřeně o tom, jak jsem žila v Gruzii. Není to úplně snadná a příjemná četba a že můžou říct – jé, já jí znala a ona psala vždycky dobře a teď napsala knížku. Zatím jsem prodala asi 80 výtisků z nákladu 100 kusů a jsem docela spokojená. Autorská čtení jsou jak kde navštěvovaná – vždycky to chce zapracovat na propagaci a místě – lepší to je udělat třeba ve studentském městě než na maloměstě, kde lidi nechodí na koncerty, kde ani tak, natož na autorské čtení, které je tam poprvé za 5 let.

Máš nějaké vysněné místo kam by ses ráda podívala?

Tak to je jasný – Írán.

Co bys doporučila lidem, kteří by sami rádi nějakou cestu podnikli, ale zatím na to nemají koule?

Že na tom není nic zas až tak těžkýho. Mně připadalo naopak těžký nějakou dobu žít doma, chodit do práce, budovat si zázemí a pracovat na svý kariéře. Myslím, že jsem k tomuhle životnímu stylu měla nějakou dobu opravdu odpor a teď teprv tomu přicházím na chuť. A je to skvělý! Můžu hodně zužitkovat to, co jsem se naučila někde za jazyk nebo co jsem zjistila o nějaké kultuře nebo fungování nějakého projektu.

Můžeš nám říct něco o oboru, který jsi studovala? Podle čeho jsi zvolila obor studia?

Nejdřív historii a politologii. Bavily mně vždy příběhy a doma byli samý levičáci, tak se to někde muselo odrazit. Po bakalářským studiu jsem byla v Turecku na mezinárodních vztazích, což mě bavilo asi nejvíc a viděla jsem se v budoucnu někde na ambasádě. Pak jsem se rozhodla pragmaticky pro učitelství dějepisu a společenských věd, protože jsem mezitím začala učit angličtinu a je to jistý zdroj obživy a navíc člověk dělá něco, co má smysl.

No…a obligátní dotaz, jak jsi na tom s kérkama, kolik jich aktuálně máš, plánuješ pokračovat nebo už jsi tetování vyhlásila stop stav?

Moje první tetování je mandala na zádech, kterou jsem si přivezla ze Španělska, kterou mi vytetoval jeden tatér z Urugaye. Pak jsem pokračovala přidáváním lotosových květů a lotosové bohyně na zádech od Babbooa v Hellu – letos v listopadu bychom to už měli dokončit. Pak mám na boku mantru Ohm mani padgme hum, mezi prsy znak ohm a pod levým prsem nápis „domov“ v gruzínštině, to mám z Tbilisi. Na levém zápěstí mám čtyři elementy z Pátýho Elementu, protože ten film prostě miluju a na klíční kosti mám vytetovanou báseň od perského básníka Omara Chayama. Letos mi přibyl další lotosový květ na loket – dosud nejvíc bolestivý místo a v budoucnu si chci nechat vytetovat perskou tanečnici podle mýho vlastního návrhu na pravou ruku k rameni. Je toho ještě moc, co bych chtěla.

Moc děkuju za Tvůj čas…i za knížky, které ses rozhodla věnovat SA za účelem podpory Matýska. Koho Petra zaujala, může knihu zakoupit na jakékoliv z akcí, na které se se „sůsajdkama“ chystáme. Výtěžek z prodeje rádi převedeme Matýskovi na jeho konto.