LIZZIE & HECTOP tak trochu jiný páreček

Lizzie & Hectop. Dva šilenci, který se hledali až se našli. Divnostvoření v tom nejlepším slova smyslu. Buď si je zamilujete anebo vám přijdou až moc ujetý. My jsme naopak rádi, že je v Suicide Angels máme a protože jsme v tý první skupině, rádi vám je představíme v rozhovoru a Lizzie na fotkách, o který se postaral Hectop. Analogově, bez retuše. Rozhovor pro vás připravila Milfi.

Jak bys představil Lizzie?

H: Lizzie je nejlepší parťák v hejtu, jakého jsem mohl najít. Protože proč nesnášet sám, když můžeme nesnášet spolu, že? Je chytrá, hodná a má téměř stejně hloupý smysl pro humor jako já. Už nějakou dobu fotí, má moc ráda zvířátka (víc než lidi), poslouchá metalcore, ale i temnější věci, co Vás donutí podpálit svůj lokální kostel. Baví ji tělesné modifikace, díky kterým jsme se poznali.

 Jak by Lizzie představila Tebe

L: Hectop je nihilistická a se sebou věčně nespokojená duše. Teda tak se alespoň většinu času tváří. Ve skutečnosti se zvládá bavit a dokonce i něco tvořit. Je začínající tatér a skarifikátor, nadšenec do tělesných modifikací a v neposlední řadě i amatérský analogový fotograf.

H: Heh, ANÁL-log – lingvistický fórek.

Jak vznikly fotky? Věnujete se tomu nějak víc nebo just for fun?

L: Já se k shibari dostala skrze kamarádku, která se na mě chtěla učit. (Tímto Domču zdravím!) Byla to láska na první uzel, ale po pár týdnech jsem poznala Hectopa, takže jsem se rozhodla pro mě tak intimní okamžiky skrz provaz sdílet jenom s ním. Oba vážeme hodně intuitivně, syrově, po svém.

H: Přesně tak! Já měl nejdřív k tomuhle stylu okrasnýho vázání odpor. Jednoduše protože je to hrozný práce a na to Hectop nemá disciplínu. Časem mi ale Lizzie ukázala nějaký fotky a jelikož jsem trochu úchyl i v dalších směrech, tak jsem to zkusil. Člověk, co dřív učil Lizzie, mi ukázal úplnej základ a od tý doby jedem všechno podle sebe, umim jeden uzel a základní bezpečnostní pravidla. Nemám potřebu chodit na workshop a hrozně se zdokonalovat. Jde mi o ten pocit, když jsem tam jen já a Lizz.

Nudíte se vy dva vlastně někdy?

H: No, odchodil jsem základku, gympl a půlsemestr na vysoký. To byla nuda. Ale v současný době jen, když čekáme, než dojede objednaný jídlo a já sám tak první 2 hodiny ráno než vstane Lizzie. Pokud nejdeme do práce.

L: Já když je potřeba doma uklidit nebo umýt nádobí.

Vím, že jste oba příznivci extrémnějších body modifikací – je ale něco, co už je i na vás moc? Jakože moc extrém?

L: Osobně mi vadí amputace. Teda spíš ty velké, kdy se řežou údy. Ale jsem v tomhle ohledu hodně tolerantní a snažím se pochopit, co k tomu dotyčného vedlo.

H: Myslim si, že jsem ještě neviděl fyzickou modifikaci kterou bych někdy v průběhu života nechtěl. Každopádně teď jede prim tetování, jizvy, tahání piercingů, a v budoucnosti snad amputace a tetování očního bělma. Dokud tím fyzicky ublížím jen sám sobě, nevidím důvod, proč cokoliv nedělat, že to vadí mým blízkým, pro mě není tolik směrodatné. Pokud jim vadí, jak vypadám, nemusí se se mnou stýkat.

Vaše záliby by asi mainstreamová populace označila za deviantní…co byste jim vzkázali? Nemyslím něco ve smyslu Fuck off, je to naše věc, ale zkuste popsat, co z toho fakt máte.

H: Baví mě upravovat sebe a obecně nějak pracovat se svým tělem a myslí, ať už jde o tetování, věšení se na háky, vázání nebo zkušenost s psychedeliky. Jde o posun sebe samého co nejdál od normální společnosti. Necítím se být člověkem, jelikož jako oni přestávám vypadat, jelikož jsem nikdy nemyslel stejně jako oni.
Nejsem jedním z Vás.

L: Práce s bolestí a/nebo vlastním tělem je zároveň prací s myslí. Současná společnost bere bolest jako něco negativního a snaží se jí vyhýbat místo toho, aby se ji naučila přijímat a pracovat s ní. Bolest nás dělá silnějšími.
Tělesné modifikace jsou pro mě jako druh plastické chirurgie. Někdo je spokojenější díky upravenému nosu či silikonům v prsou a někdo zase díky splitu jazyka a tetovaným očím.

…plus pokud chcete něco vzkázat světu, tak šup sem s tím.

 H: Každý den žijeme na základě toho, že utlačujeme, ubližujeme nebo zneužíváme někoho jiného. A kolik z Vás, kdo takový systém denně podporují a chodí volit, jako by to mohlo něco změnit, jste schopní ublížit sami sobě, omezit sami sebe fyzicky, dobrovolně několik dní hladovět, zničit sami sebe, jen aby jste se posunuli dál, místo toho, abyste k tomu zneužili ostatní?

L: Nechci nikomu promlouvat do duše. Připadala bych si jako citát z Tumblr. Snad jen, že každý musí začít u sebe, pokud chce změnit svět.