Tanečnice vs tatér

LUU – potetovaný andílek, tanečnice pole dance a akrobatka. Lektorka pole dance v PoleTime Praha a Jan Kareš Fitness Praha. 30.9.2017 budete moci její dokonalé křivky a umění na tyči shlédnout na vlastní oči v pražském Rock Café, v rámci jejího vystoupení na Night Of Suicide Angels vol.4
MAREK aka MAK – zakladatel skvostného tetovacího studia Magic Tattoo, které je dlouholetým partnerem Suicide Angels. Specialista na dotwork a geometric a neskutečně skromný, zábavný a příjemný člověk.
Ve fakt stylových prostorách tetovacího studia tyhle dva nafotila Lucie Baldé a o vizáž se postarala Linda Chudomelová. A při té příležitosti rovnou Luu a Maka vyzpovídala Věra Milfi.

 

LUU
Luu, jak ses vlastně dostala k pole dance?
Úplnou náhodou před 6 lety přes mou kamarádku, která mi tehdy o tomhle supercool sportu řekla. Nikdy jsem nebyla sportovní typ, ale pole dance jsem si hrozně zamilovala, i když mi to na začátku vůbec nešlo.
Pamatuješ si na svoje úplně první veřejné vystoupení?
Moje úplně první vystoupení bylo před prvním oficiálním mistrovstvím ČR v pole dance. Měli jsme tzv. mistrovství nanečisto, abychom si vůbec zvykly na publikum. Měla jsem nervy na dranc a chtělo se mi zvracet. Připravenou choreografii jsem samozřejmě v půlce zapomněla a všechno jsem zkazila. Byla to docela ostuda.
Je podle Tebe někdo od přírody lépe tělesně konstruován pro pole dance? (já jsem si třeba vždycky myslela, že vysoký holky pole dance dělat nemůžou, což Ty docela se svou výškou vyvracíš…)
Pole dance můžou dělat opravdu všichni. Dokonce trénuji slečnu, která je po tězké autonehodě, má poruchu rovnováhy a nedokáže chodit bez pomoci. Soutěží v para pole kategorii a letos skončila stříbrná na mistrovství světa v pole dance ve Florencii. Myslím, že je to jasný důkaz, že pole dance může dělat kdokoliv, pokud na sobe začne makat.
Kdo Tě sleduje, tak mu jistě neuniklo, že často vystupuješ s pole dancerem Tomášem. Jak vás napadlo se spojit? A setkali jste se někdy s negativními ohlasy?
S Tomášem jsme se seznámili na mém kurzu pole dance, kam se přihlásil jako začátečník. Zkusili jsme se přihlásit na pole artovou soutěz Pole & Me a porota nás vybrala do finále. Tak vzniklo naše první společné vystoupení na podpatcích. Pořád je v ČR dost lidí, kteří pole dance odsuzují a odsuzují samozřejmě i pole dance v podpatcích. Je to věc názoru. Myslím, že každý by se měl naplno věnovat tomu, co ho baví a neměl by řešit, co si o něm lidé myslí. V pole dance komunitě nás všichni spíš podpořili a co si myslí cizí lidé z okolí nás moc nezajímá.
A samozřejmě se nelze nezeptat – co vlastně Ty a kérky? Kdy to začlo a kam až plánuješ zajít?
První kérku jsem si nechala udělat v 16 letech na boku a pak už to jelo. Miluju barvičky, takže dávám přednost barevnému tetování. Do budoucna plánuju dodělat celou nohu a pak se uvidí. Kérek není nikdy dost.
Jak se Ti fotilo s Markem?
Když jsem ho viděla poprvé, tak jsem z něho měla celkem respekt. Tvářil se přísně. Ale bylo to super! Fotilo se mi s ním dobře a byla sranda! Byli jsme skvělá parta ještě spolu s vizážistkou Lindou a Fotografkou Luckou. Užila jsem si to.
MAK
Takže začnem obligátním dotazem, jak se Ti fotilo s Luu? Fotíš se takhle často?
S Luu se fotilo fantasticky.Je to prostě živel a tím si mě absolutně získala. Chytrá bytost plná nespoutané energie mě oslovila svou bezprostředností a mé rozpaky z focení byly rázem ty tam… Rozhodně nejsem žádný model, takže to pro mě byla premiéra. Do focení jsem se příliš nehrnul, doufal jsem, že si vyberete nějaké mladšího borce.
Jsme projekt o tetování, ale i o charitě a pomoci druhým. Stalo se Ti někdy v životě, žes byl plně odkázán na pomoc druhých?
O vašem projektu vím už dlouho a moje studio Magic Tattoo ho podporuje snad od začátku. Rád pomůžu dobré věci. Naštěstí sám jsem zatím nebyl odkázán na pomoc druhých, ale v životě už jsem druhým pomáhal přežít. Doufám, že to tak zůstane.
Interiér Tvého studia je hodně netradiční – alespoň ve srovnání s jinými studii. Jaký máš Ty osobně vztah k interiérovému designu? Má vzhled studia nějaký speciální význam?
Ano, je netradiční a byl to záměr už při jeho budování. Chtěl jsem studio s příjemnou atmosférou, kde se rozpustí obavy a nervozita klientů. Interiér jsem budoval doslova na koleni úplně bez projektu a je hodně ovlivněn Asii, kde jsem žil, a ke které mám blízký vztah.
Bereš tetování jako práci nebo je to pro Tebe jistá rituální věc? Kde je ta hranice?
Tetování je pro mě především koníček. Teprve potom práce. A v neposlední řadě mě neskutečně baví ten sociální aspekt. Možnost potkat velmi zajímavé lidi. Jako rituál tetování vnímám spíš u svých tetování. Když tetuji druhé, jsem profesionál.
V poslední době se setkáváme s fenoménem, že každý druhý člověk si pořídí tetovací strojek a tetuje. Sebe, kamarády, je toho plný Facebook. Co tomuhle trendu říkáš jako profesionál?
Tomuto trendu se nelze vyhnout. Každý nějak začíná, jenže smutné je, že každý druhý, co si koupí čínský strojek za pár stovek, se hned vydává za profíka. Denně k nám chodí nešťastníci s brutálníma záležitostma. Někdy se propůjčili dobrovolně, ovšem často se stává, že se nechali tetovat za peníze větší než z profesionálního studia a výsledek je zoufalý. Pokud to je v našich silách, snažíme se jim pomoct, ale upřímně, čistá kůže je pro nás zajímavější.
S jakým nejabsurdnějším požadavkem ses ve své tatérské kariéře setkal?
Absurdních požadavků bylo hodně měl jsem si je zapisovat. Ale mezi ty největší patří třeba ten včerejší. Přišel Korejec, že chce celá záda až pod zadek, a že mu druhý den ráno letí letadlo. Kolega řekl, že to přes noc dá, pokud zaplatí a vydrží to. No a za 8 hodin to měli. Korejec šel rovnou na letadlo. Nechápu, jak s tím mohl letět. Další záležitost, co se týče motivů, byla jedna submisivní slečna, která si nechala potetovat (!) až k čokoknědce a s nápisem v latině, jejíž význam byl něco jako: “Ty, kdo vstupuješ, neočekávej nic velkého.” Navrhnul jsem jí, ať si tam raději napíše: “Připrav se na pekelnou jízdu.”
K tomu není moc co dodat :) Máš ovšem ještě Ty nějaký vzkaz světu?
Samozřejmě na závěr bych Vám chtěl popřát hodně úspěchů s Vaším projektem. Pomáhejte tam, kde cítíte, že je to třeba.